Solf - Martin Volf martin.volf(@)iol.cz Milevsko      Nápad pořídit si M22 jsem chytil v hospodě, kde mi kamarád vyprávěl, že právě postavil na značky "jednobudku", kterou zdědil po tátovi. Když mi prozradil její největší výhody, tzn. nosnost, jednoduchost a hlavně skutečnost, že nejezdí na STK a platí velmi nízké povinné ručení, bylo rozhodnuto. Hned jsem začal hledat po inzerátech a koupil jsem prakticky první, kterou jsem v dostupné vzdálenosti objevil. Nyní bych asi hledal déle, abych měl sklápěčku.           Moje „Bobina", jak jí doma říkáme, byla prý původně s nástavbou na kropení vozovek, já už jí koupil s dodělanou korbou. Je to nepochybně vada na kráse a snad se v budoucnu podaří sehnat originální plechovou. Určitou výhodou této „překopávky“ pro mne je to, že je korba posazena přímo na rámu a je tedy proti originálu cca o 10 cm níže, proti sklápěčce možná o 20 cm.           Tento rozdíl určitě ocením, až budu ručně nakládat písek, kamení nebo dříví v lese. Korba je proti originálu kratší a vyšší, což dává dokonce větší objem a při otáčení na malém prostoru to mám jednodušší. Jedná se o verzi s uzávěrkou diferenciálu, r. v. 1971. Pro Bobinu jsem jel do Berouna na podzim r. 2012. Měl jsem sebou jednoho zkušeného staršího automechanika, který zná všechny východoněmecké stroje, M22 měl v minulost taky. Dostal jsem k ní 4 nové gumy, náhradní starter, dynamo a další drobnosti, to vše za 14000,- Kč. Byla bez baterky a měla přilepenou spojku, tak nebylo možné jí vyzkoušet . Pánovi, který jí nabízel, jsem ale uvěřil, že do poslední chvíle jezdila.      Víceméně se to potvrdilo a pán, který se mnou pro ní byl, mi jí ještě odpoledne přivezl. Zkušební jízdu jsem pak absolvoval hned, jak jsem vyběhal papíry. Po této jízdě jsem se rozhodl, že opravím to nejnutnější, protože to moc nebrzdilo, nesvítilo a hlavně tekl olej z motoru. Jak už to se starými věcmi většinou bývá, jak se do nich sáhne, objevují se další a další problémy. Nakonec to dopadlo tak, že jsem přetěsňoval motor a opravoval brzdy, ale navíc téměř vše rozebral, obrousil a štětcem natřel ( asi to chtělo stříknout, ale nechtěl jsem to moc prodražovat ), vyměnil provozní kapaliny a dělal spoustu dalších věcí. Nyní věřím, že Bobina snad přečká několik dalších desetiletí. Celou "rekonstrukci" je možné shlédnout na http://solf.rajce.idnes.cz/Multicar_M22_-_Bobina.      Velké poděkování patří lidem, kteří provozují zdejší stránky www.multicar22.cz . Je tu obrovské množství informací a navíc se v diskuzi vždy najde někdo, kdo poradí s jakýmkoliv problémem. Já sám jsem se naposledy vrtal v pionýru. Jak se ukázalo, jsem sice nadšený kutil, ale absolutní amatér :-) a chvílemi jsem se bál, jestli jí dám zpátky do provozu. Se zdejší pomocí se to podařilo, vše nyní funguje tak, jak má. Bobinu máme doma všichni rádi, manželka mi dokonce nechala vyrobit stylový obleček :-). P. S. Jak jsem někde četl. Na M22 se mi nejvíc líbí sólo budka - je to vůz pro individualisty. Vejde se tam jen jeden veliký šéf, ostatní musí na korbu :-).