Radek laskota@atlas.cz ICQ 452-540-620 Potštejn, okr. Rychnov nad Kněžnou Multicar 22 S3. Můj Multicar 22 je roku výroby 1971. Jako nová sloužila u Pozemních staveb Hradec Králové, s.p. Po vyřazení z podniku se jí ujal jistý pan Petraš ze Sopotnice, kde mu sloužila okolo domu. V polovině devadesátých let ji koupil pan Konárek, který vlastní statek s koňmi v Potštejně. Tam vyvážela hnůj od koní, avšak poté co zakoupil traktor, tak zůstala opuštěná v rohu. Od tohoto schátrání jsem jí v roce 2002 zachránil já. Přitáhl jsem jí za traktorem smykem domů a začala rekonstrukce. Zadní nápava. Ta se netočila z důvodu rozpadlé uzávěrky diferenciálu. Vše jsem sesadil, dodal chybějící ovládání uzávěrky a nyní si na její spolehlivý chod nemohu stěžovat. Spojka. Po rozchození zadní nápravy se však netočil ani motor. Důvod byl prozaický. Do prostoru spojky napršela okolo vypínacího válečku voda a zamrzla. Toto jsem odstranil též rychle. Vzal jsem vrtačku a dole jsem tu jejich malou dírku pořádně "prohulil" dvanáctkou vrtákem a mám pokoj. Kdo mívá tentýž problém, vřele doporučuji tuto úpravu. Následovala demontáž agregátu ven z Multikáry, neboť jsem posléze zjistil, že spojka tu opravu potřebuje celkovou. Výměnu uvnitř jistily součástky z Wartburga, vypínací váleček jsem tam však naklonoval škodovácký - předělal jsem držící plech pod ním, funguje perfektně dodnes. Rovněž hlavní pumpa pod pedálem byla použita ze škodovky. A už nám Multikára začala se pohybovati. Brzdy. Samozřejmě že nešly ani brzdy, avšak výměna hlavního brzdového válce postačila a už brzdí jako fík. Na obložení a prasátka jsem dodnes ani nesáhl a dokud to nebude nutné, ani to dělat nehodlám. Elektroinstalace. Ta byla také pěkně cugrund. Nová pojistková skříňka, nové přední hlavní lampy, zadní lampy. Vše jsem ovšem opravil, dynamo je též nové, silnější - mám dojem že též z Wartburga. Dobíjí perfektně, po pár kilometrech jízdy bez světel už problikává kontrolka, že je nabito. Čas od času však musím vyvářet spojku mezi ventilátorem a dynamem, ta je hotová. Letos se mi vysypal startér. Byl tam nějaký polský, jestli z Gliwice či čeho, netuším. Doma jsem však měl náhradní, německý, avšak též vysypaný. Oba jsem však nechal známým řemeslníkem zgenerálkovat, takže teď mám ještě jeden do rezervy. Kdo bydlí poblíž, pana Jetenského z Častolovic mohu vřele doporučit. Palivový systém. Dále jsem si prošel problémem jako mnozí z nás - zavzdušňování palivového systému, kapání nafty apod. Jednoduše jsem to jejich enderácké podávací čerpadlo s tou zatracenou bakelitovou skleničkou vyhodil a nainstaloval tuzemské, natáhl nové hadičky a je zas pokoj. S nádrží jsem si též užil své. Začal se zevnitř odlupovat jakýsi bordel a po deseti kilometrech byla vždy sklenička zacpaná na beton. Nádrž jsem tedy demontoval, benzínem spolu s 2-4 drtí vyčistil, jenomže co nastalo. Nádrž začala téci jak cedník. Tisíc mikroskopických dírek na dně. Vzal jsem tedy karosářský kit a celé dno okitoval. Nekápne dodnes. Dnes za občasného vyčištění skleničky a jednou ročně výměny jemného filtru s palivovým systémem není problému, časem pouze uvažuji o nových tryskách. Někdo ji asi přede mnou řádně načudloval a tak za mnou do kopce není přes černo vidět. Nástavba. Multicar byl původně provedením dumper. Což mi už vloni přestalo vyhovovat. Nemožnost naložení cokoli jiného než sypkého mě donutila k sehnání klasické korby. Sehnal jsem však valníkovou, uchycení s kolíčky pro vyklápění do tří stran jsem tedy celé vyrobil. Nastavením vypínacího řetězu vyklápění jsem docílil sic ne chtěného, ale užitečného efektu. Při maximálním vyklopení se korba rozcuká a dokud držím čerpadlo tak cuká a vycuká i materiál kterému se z korby nechce. Funguje to suprově, trošku začíná sáknout majler, kašlu však na něj. Když není oleje, tak se oleje doleje. Pneumatiky. Provozuji pneu 23 x 5, bouchám gumy každou chvíli, neboť mě ty hřebíky na silnici snad přitahujou nebo co. Zaujal mě na našich stránkách nápad na montáž 14" šípáků, zkusím to taky zrealizovat, jezdím totiž zejména v marastu. Přední náprava. No už má taky své za sebou. Zemědělská vůle je, kašlu však na to. Namazat to nejde, ty mazací drážky na svislákách jsou prostě neprůchozí, kulové čepy jsou na tom v bledě modrém. Poslední opravy. V únoru jsem se věnoval odstraňování úniků motorového oleje. Už to prostě řinulo jak blázen, všude po mě zůstávaly černé kaluže, bylo zkrátka na čase to řešit. Výfukové parohy dostaly nová klingeritová těsnění vyrobené firmou Židostroj Josef Bednář, Potštejn. Jinak hlavní úniky oleje byly na trubičkách, které tlačí a vrací olej na a z kozlíků vahadel v hlavách. V pravé hlavě byl dokonce stržený závit M8 x 1, nešlo to dotáhnout a tak jsem to vyřízl hloub - místa tam je dost a dal jsem delší průtokový šroubek. Úniky jsem téměř odstranil - říkám téměř, neboť - ruku na srdce - kdo z Vás má 100% motor bez úniku kapičky? Jak to Vlastě sluší se světlama z T148 VVN pro zvýšení jejího army vzhledu: M22-1 P a minirýpadlo EH - 0125. Koupil jsem ještě dva stroje z Čekyně u Přerova. První je M22-1 P, r.v. 73 a z té je autobagr. Je zcela v pořádku, pojízdná, motor jde jak sviňa. Sloužila v ČKD Trutnov. Jsem též majitelem tohoto unikátního stroje, jaký má i náš předseda. Koupil jsem ho od valašského krále Bolka Polívky z Olšan, jsa totiž jím pasovaný jako jeho královský bagrista. Bylo na něm však potřeba udělat velké množství práce, byl velice nekompletní a porouchaný. Celý hnací agregát byl mnou vyrobený - Motor Tecumseh a italské čerpadlo Vivolo. V současné době slouží jako nástavba autobagru Multicar 22-1/P H 0125. Srdcem hydrauliky je čerpadlo z řízení z motoru Liaz M634, je poháněno napřímo od řemenice a toto čerpadlo je naprosto adekvátní k výkonu motoru z M22, hydraulika s ním chodí pěkně svižně a motor je optimálně využit. Podvozek je perfektně stabilní, stojí jak přikovaná. Z nástavby jde ovládat otáčky motoru ručním plynem, rovněž jde motor tlačítkem zvrchu nastartovat, zhasnout a zatroubit. Nevyužitý prostor za kabinou jsem využil kastlíkem z Liazu MTSP-24, do nějž jde narovnat kupu věcí. Tak jsme po roce v neděli konečně přivezli docela profesionálně udělanou dvojkabinu z Čekyně. Druhý stroj, pův. sloužící v ČSD Olomouc je velice zajímavá rarita - M22 P, předělaná na ruční sklápění pomocí převodu na hřeben - patrně z nějakého starého traktorového vleku. Největší raritou je však kabina, která je velice profesionálně předělaná na 2 místnou - v podstatě jsou to 2 ty horní kabinky spojené v 1, jiná širší skla. Druhý člověk sedí místo nádrže, ta je místo aku. Ještě jsem k tomu všemu dostal další motor, spoustu nd - pneu, lampy, dynama, startér, různé spojk., brzd., válečky a prasátka, vstřiky, náhr. nápravu s uzávěrkou, mnoho paken, nové lanovody ruční brzdy, výfuková těsnění, náhr. karháky, atd. Cena za komplet 8.000 Kč. Můj novej vleček: třístranka, r.v.1969. Od technických služeb města Kostelec nad Orlicí, přes Racio, s.r.o. doputoval až ke mě. Zápřah soupravy a vleček se sajtnama ze Slávie: Moje slavné výlety s Multikárou. To, že náš předseda Filip pořádá výlety s Multikárou za účasti posádky na korbě není zas až taková výjimka, občas nám s naší bandou rupne v kouli obdobným stylem. Pokud je nás větší počet, pořádáme výlety na traktorovém vleku, samozřejmě i za účasti soudku píva s pípečkou. V menších počtech vyrážíme na Multikáře. Takový to výlet pokaždé končí v místní Country Western restauraci Vochtánka, kde je relativně častým jevem, že nějaký kovboj si na koni vjede pro pivo dovnitř až k baru. Když však otevřenými dveřmi Saloonu vlítne do hospody Multikára, která má korbu plnou řvoucí žíznivé posádky, to je pak jiné vzrůšo. Nesmí se však stát, že řidič, tedy já, do té doby se držící, odpovědný za posádku, nepijící, se rozhodne na konečné stanici - tedy Vochtánce svoji posádku dohnat (co se hladiny alkoholu týče) a pak začne posádce předvádět, co z Multikárou vše dovede. Co se nestalo - Vlít jsem do placu, že před hospodou říznu plnej pravej rejd, jenom že jsem to prostě nějak přehnal, takže jsem si s Multikárou prostě ustlal na levý bok a nemoh ven. Začal jsem tedy na posádku zevnitř hulákat, ať tak blbě nečučí a nechá si ty jejich trapné komentáře a ať kouká zpunktovat zbytek hostů restaurace a jdou mě i s károu postavit zpátky na kola. Kára se tedy postavila zpět na kolečka a my se mohli dál věnovat zábavě. To že neustále někde zapadávám, pak se za zařazené dvojky sám vytlačuju tady nebudu rozvádět - toho už bylo tolik, že už si to ani všechno nepamatuju. Pak nastávají další verze, kdy člověk musí domů pěšky pro Crystala, aby se vytáh, ale to co mi udělala letos na jaře byl teda fakticky vrchol. Byl jsem v lese po zimě čistit krmelec, a jsa líný jsem se rozhodl, že si dojedu až k němu. Otáčecí manévr v lese se však nějak nepodařil a už to nešlo ani tam ani tam. Tentokrát jsem si však do lesa s sebou kromě Crystala musel ještě přivézt motorovou pilu a skácet 3 stromy, abych ji tam odsud dostal. To se mi ta lenost tehdy opravdu vyplatila. Co říci závěrem. Multikáru používám několikrát týdně. Jednak jsem si navykl ji zneužívat jako pojízdné kolečko okolo baráku ( tráva, listí, jablka, větve a pod. ) ale také ji často použiji jako pojídný ponk při opravách ostatní mechanizace - dovezu ke stroji vercajk, odkládám na ni a rozebírám součástky, tedy jakási PAD I. To by bylo k mým soukromým účelů. Pak nastupují záležitosti výdělečné. Celý Potštejn je navyklý se vším co potřebuje přivézt, odvézt chodit za mnou, a Multikára lítá sem tam. Jenom těch vagónů uhlí, co už do Potštejna navozila! Celou zimu nosí dřevěné náplatky a tak v pohodě doveze 15 metráků lidem až na dvoreček. Výjimkou nejsou ani dálkové do 50km vzdáleného Hradce Králové apod. ( Doba jízdy 3 hod. ) Zkrátka se mi už Multikára nadřela jak kůň, kolikrát už jsem jí tahal odněkud totálně zapadlou traktorem, to už bych nespočítal, jednou si i zaplavala v řece. Mám ji za to vše rád a z ruky bych ji už nikdy nevydal!