Emil

emilb@seznam.cz
Veselí

Koupil jsem ji v lednu 2004 v téměř nepojízdném stavu kvůli spojce. Použil jsem přítlačný talíř s ložiskem z Warťase, vyměnil náplně a dal trošku laku. Ideální vozidlo k převezení čehokoliv.

Můj příběh s multikárou začal zcela nevinně. Koupil jsem si kamna na dřevo a z tohoto důvodu neustále je "krmit" tímto palivem, je potřeba také dělat patřičné zásoby. Zpočátku jsem jezdil do lesa osobním autem. (po dohodě s místním revírníkem). Dávat doslova pár polínek do kufru auta mi přišlo jednak nemorální a také výsledný efekt - složená hromádka z vyloženého auta celkem o ničem. Začal jsem se tedy rozhodovat, jestli koupit přívěs za auto, nebo dokonce nějaký VARI systém, či nějaké podomácku vyrobené vozítko k tomuto účelu. Potom jsem zjistil, že je možná na prodej multikára M22. Měl jsem z dětství nejasné vzpomínky, že jsem se jedné držel urputně při jízdě na kole a divil jsem se tenkrát, proč ten pán nejede rychleji....Když jsem ji tedy jako potenciální kupec byl tak letmo shlédnout, říkal jsem si jestli má cenu vůbec do toho jít. Samozřejmě, protože jsem neměl tušení co tohle vozidlo uveze a jaké má další přednosti jsem uvažoval podobně jako téměř každá žena: "auto má ošklivý lak, tak je to hrůza a celkem k ničemu". Prodávajícímu jsem řekl, že si to ještě nechám projít hlavou a byl jsem takřka přesvědčen, že jedu shánět přívěs za auto. Nedalo mi to a začal jsem brouzdat po netu až jsem si připadal, že asi nejsem normální, protože jsem navštěvoval veškeré možné stránky, kde byla občas o M22 zmínka. (Část fotek z těchto navštívených stránek můžete shlédnout v galerii.) 

Takže souhrnem jsem koupil takřka nepojízdné vozidlo, které ačkoliv byl únor a pořádně mrzlo - "MULČU" (jak jsem ji hned pojmenoval) jsem začal dávat pomalu dohromady. 

Stroj vůbec nezahálí a je mým velikým pomocníkem při stavbě domu...


V roce 2006 jsem si vyřídil doklady, k postupu vyřízení mi  hodně pomohl zakládající člen klubu Filip, protože si to celé prošel a "vyšlapal "nám ostatním tu krkolomnou cestičku. Stal jsem se tedy obrovským fandou tohoto vozítka, které stojí opravdu za to abychom jej takhle opečovávali a udržovali.



Pár fotek jak průběžně "renovuji".....



Jsem dal trochu světlejší odstín a nalepil štítek.

Syn Tomáš si vozidlo oblíbil ještě v době, kdy pedály na podlaze byly pro něj nedosažitelné.